(humus, 05.02.2010, basne)
ve vší tý kráse, když jsem šel domů, zase,
cestou jsem se třikrát zastavil,
jednou abych si zapálil cigáro a dvakrát,
abych se vychcal
cestou domů jsem spěchal, pouštěl si v hlavě hudbu,
jako nějakej jukebox.
přemejšlel jsem nad spoustou věcí, třeba jak se
budu mít až se budu mít
nebo až vylezu na kopec v tričku.
plánoval jsem v myšlenkách, které byly jen tak lehce
opilé,
že uskutečním všechno, po čem
touží potulnej pes.
vymyslel jsem plán, jak se dostat ke hvězdám,
a za hvězdama jen tak trochu hořkosladce,
upadnout.
aha, řekl by potulnej pes,
a napil se mléčný dráhy.
uviděl jsem silnici , co se v nekonečno točí,
auto s majákem kolem dokola krouží,
ale vyjede, v kolotoči nevydrží.
fuck off!
debilní fráze, pohltili moje básně.
a vzpomínal jsem na ty dveře, co se pod lakem
vyschlim ztrácely, ne jak teď,
teď už jsou natřený, a kdyby ne,
kamera vše natočí.
vzpoměl jsem si cestou na sen, co se mi zdál,
děsivě a fascinovaně jsem se probudil,
a jako s vizí, viděl atomový hřiby,
za mostem vlál
nevzpomínám si, že bych si někdy něco z toho ten den
naplánoval, viděl nebo navzpomínal,
ale jako potulnej pes,
to všechno vidím