(Sunny, 07.02.2010, basne)
Kostky ledu,
co pomalu rozpouští se ve sklenici.
Stoleté víno,
jež mícháš se skořicí, hřebíčkem a sny,
co zdály se až k ránu,
než je někdo poztrácel.
(Tajně jej podezřívám, že měl v kapsách díry).
Někdy si říkám,
zda v Anglii rostou jeřabiny,
pevné a rudé,
vysušené od slunce.
Zda staré jilmy
hážou tytéž stíny
a noční déšť,
tak jako kropicí vůz dlažbu,
smáčí naše viny…
Někdy se sama sebe ptám,
zda mám vůbec ještě právo utíkat,
běžet, hnát se, nepostát.
Zda neměla bych radši zůstat,
hlídat Tě,
až budeš k ránu usínat,
s hrstí mých vlasů
v dlaních…