(Lorraine, 12.02.2010, basne)
Jako osamělá lípa
na rozlehlé pláni
šlehaná chladným větrem
cítím protipohyb větví
jako poslední lístek
v koruně stromů
bičovaný prudkým deštěm
vnímám tíhu kapek
jako křehký kvítek
ve váze z rozbitého skla
vadnoucí s každou ztracenou kapkou
skláním hlavu únavou
... do hloubky vytěžená
jako anděl svoje křídla
nabídni náruč bezpečnou
buď závětřím mohutných stromů
deštěm zrozeným z barvy duhy
co v korunách symfonie skládá
a obyčejným mužem k tomu
... energie zaručená