(Košťák David, 10.12.2005, basne)
Ze tmy směle
vychází záře.
Zrcadel světla
barví jí tváře.
Její světlo
nesmí mě chytit.
Musím se schovat,
moh bych se vznítit.
V červeném celá,
do tmy se směje.
Chtěl bych dát znamení,
hlas se mi chvěje.
Odvahy trochu
rád bych se napil.
Zatim, co třás jsem se,
jiný jí lapil.
Čekat jen můžu,
zda jeho sítí.
Červená muška
šťastně se chytí...
A když ne?
Co z toho...stejně budu čekat dál...