(Zuzana Nečasová, 22.02.2010, basne)
Mám duši na heslo
co mi můžeš
vyčíst z pohledu,
bylo mi vepsáno
do slov a gest.
Mám duši na klíček,
který každému
sama vtisknu do dlaně,
ač o něj nestojí
a pak ho těžko nacházím
v prachu zpátečních cest.
Mám duši dokořán,
ani ji nezamykám,
je plná barevných sklíček,
kterými se na svět dívám.
Jen občas,
když barva dojde
a sklíčko se rozbije,
to pak mívám z víček
slznou hráz,
co jen těžko
udrží můj pláč.