(Prinzeschen, 25.02.2010, basne)
Začíná listopad, v kalendáři jen další list,
je doba brzkých stmívání, padají listy, v kterých nelze číst.
Podzim už nás objímá ve svém náručí,
slunce brzy zapadá, když noc mu poručí.
Stromy tiše šepotají jazykem neznámým,
barvami duhy v korunách každého omámí.
Ptáčci naposledy cvrlikají, než křídla roztáhnou a odletí,
květiny přestávají vonět, na loukách mizí okvětí.
Ráno přivlastňuje si žezlo studený pán,
jako bys do trávy hodil čirých perel džbán.
Kapičky deště sem tam nás pohladí,
deštníky s puntíky si s nimi poradí.
Motýl už také někam šel spát,
aby si křídla nezlámal, až vítr bude vát.
Lidé si oblékli podzimní kabáty,
tváře mají rudé jak v náramku karáty.
Na nebi už pár papírových draků letí,
podzim – doba plná barev a smíchu dětí…