(Lucijena, 01.03.2010, basne)
zítra mě upálí
ukamenují
můj milý
zas dnes
a taky včera
sčítám si vrásky
co na dlaních zbyly
je těžké držet svět takový
jaký by měl být
z rozesmátých srdcí těžko vzchází básně
jako se z rosy nikdy nenarodí
fosforové muchomůrky
ikdyž by to vypadalo krásně
ležím na mokrém světě
a poslouchám
cvrkot lesa
zítra mě upálí
ukamenují
můj milý
za to že se o půlnoci koupu na náměstí v kašně
a chodím bosa po špinavých zdech
a že ve větru nosím rozpuštěné vlasy
a že se lidem jevím jako můra v jejich snech
a že mám pořád ještě kopretiny
s trochou sněhu
co mi zbyl
z
minulého léta
.