(Ayaka Midoriko, 06.03.2010, basne)
V šedém stínu v kamenném domě,
tiše dřímá krása ve své róbě.
Kdesi v hlubinách paměti skrytý hlas srdce,
v pomyšlení na lásku,
hořící plameny a šarlatové líce.
To nesmí býti bráno ať už méně či více!
Průsvitnou kůži s mdlím pohledem,
nemohoucí krok osudem,
jenž byl podveden,
se záplatou se zmítá na duši,
pohled na božskou Venuši.