(Zasněný básník, 07.03.2010, basne)
Napadlo jednoho bláznivého poetu
Napsat něco do řádků
Barvy nanést na odřenou paletu
A vyprávět pohádku.
O tom, jak potkal nádherné stvoření
Které milovalo klavír
I do hloubky rostly stromů kořeny
A i ten vodní vír.
Však jednou, za jasného svitu měsíce
Řekla, že nemá na něj čas
Zdání či pravda? Toť pocitů směsice
Tak co s tím, prosím Vás?
Nekoukl se jeden na druhého
A chodili jen mlčky
Když odešla do dne nového
Vytryskly jí slzičky.
Už je pryč ta doba dlouhá
V srdcích je už zase láska
Je to krásná, čistá touha
Čarodějka, víla, kráska.