(Levandule, 07.03.2010, basne)
Ten film byl dobře zahraný
Cítila jsem těhotenské břicho
i kopání dítěte,
porod
v obláčku hraničního vnímání,
kdy bolest
malovala písmena zázraku
zrození
Baculaté dětské ručičky,
první hry s nimi,
první smích, tulení, mazlení,
slovo… máma,
které už nikdy neuslyším,
protože čtyřicítka už dávno
navléká korálky dalších let
a přibývající vrásky
se předběžně chystají spíš
na roli babičky
Pilulky připomínající vitamín B
se strojovou pravidelností
měsíc co měsíc
zabíjí naději na splnění snu
Půl vteřiny
se umí rozkrojit
na nekonečné schodiště
pocitů
Bolest bez hranic
Radost bez hranic
Realita
Ne, neboj se…
Rozum je na prvním místě
A každoměsíční boj
na celoživotním poli ženství
vítězím
našimi čtyřmi dětmi,
Zamilovankou,
Lucinkou Teru,
osmi kočkami
a Daisinkou
A Tvými dlaněmi
na řídítkách kola,
na dokonalosti míče při volejbale,
na mých prsou
Nejsem jen matka
Jsem i člověk,
který má právo
žít i pro sebe,
pro Tebe,
odpočívat
a nemít povinnosti
To je škola přirozenosti,
kterou jsem před osmi léty
začala studovat
ve Tvé komoře srdce
A Ty jarní pampelišky
za to prostě stojí…