(Andrea de Taverne, 13.12.2005, basne)
Ztracená
Bloudím krajinou bez svitu luny,
jenom tam v dálce jsou slyšet struny,
bloudím sama bez špetky naděje,
cítím jen chlad a za zády závěje
Bloudím jak laň, která se ztratila,
společně s pamětí, jež se nevrátila,
bloudím a klopýtám,zbavená sil,
před sebou vidím však spoustu mil
Bloudím i v myšlenkách,v hlavě mám zmatky,
nevím co dělat,však slyším hlas matky,
nesmím se vzdát,ale jít stále kupředu,
cíl už je nadosah,tam někde vepředu
Musím se vzchopit a přemýšlet hlavou,
hloupé myšlenky odsunout stranou,
musím být silná a hlavně ne bezmocná,
však najdu cestu a nebudu ztracená