(KLARISA, 11.03.2010, basne)
Vztah dvou lidí sexem podložený,
kde city byly odloženy,
toť začátek nás dvou,
zakrytých oponou.
Večery a noce spolu strávené,
pro mě chvilky nádherné.
Jen zamilovanosti, té já se vyhýbám,
jak dlouho to však pohlídám?
Oči, úsměv, polibek i objetí,
někdy to lehké dětské dojetí,
to zbožňuju v té tvoji tváři,
ty můj úžasný sanitáři.
Vztah či jen pouhé poblouznění,
jeden druhým okouzleni.
Kudy povedem životy naše,
o tom stále mlčíme-jsme tiše.
Jednou však přijde chvíle, kdy budu chtít víc,
znát tvůj rub i života líc.
Budeš pak mlčet nebo lhát?
budeš i můj chtít znát?
Otázek plno, odpovědi neznámé,
má povaha to dlouho nezvládne.
Vím, že pak budu já, co bude litovat,
ať už Tě budu nenávidět či milovat.