(Sana.sorrow, 12.03.2010, basne)
Sneseme jim s radostí
kousky letních červánků
a v podvědomí milujem,
když vetřou se nám do spánku.
A létáme, když v dopisech
ke zlatu nás rovnají.
Do deníčků jejich jména
kreslíme si potají.
A k jejich vůli spadli bychom
dobrovolně ze skály,
ikdyž víme, že to skončí
než bychom se nadáli.
Pak s žalem v oku sledujem
černočernou oblohu,
když v jejich očích spatříme:
"Promiň, dál už nemohu!"