(labuť, 29.03.2010, basne)
Pod sluncem víčka v tichu přivřená
Za nimi implantace vzpomínek setkání
S nádechem kaštanů od vánku povleklá
Touha, co brázdí bublavost všech dní
V šedosti barev vyšlapaných kostek
Kontury tváří v letech vrásčité
Do země choulí duše ošlapaných botek
A v koutcích úst jen ticho zklamané
Do prázdných pohledů už nenaliješ život
Pod nehty nevsákneš tu vůni jarních dní
Do srdcí nevrátíš to, co tehdy bylo
Za ně Tě prosím, tou cestou tam...
Nech je už jít...