(stmivani.na.lepsi.casy, 29.03.2010, basne)
Pročísneš dlaní nebe
a nasbíráš mi hrst motýlů?
Až se zase budeme cítit
krutě nesvý
a zamyšlený.
Budou nám dělat společnost
v uplakaných ránech
a povídat si s námi
o tom
jaké to je být
housenkou
stonohou...
A pak nás budou ukládat
s pohádkou
o nepovedených.
Krátce se zasmějeme
a jednou
taky
všechno
v nás
umře.