(ZU, 03.04.2010, basne)
Jsem tu
na nádraží v pozdní noci
bez pomoci
jen tak sama
v pohledech lačných
ponurá dáma
říkám: tak začni
konečně trochu hřát
pohledem něžným
zkus jenom maličko pookřát
chceš-li.
Ne
nikoliv
kéž by slza skápla
snad zamrzla
snad se vypařila
ale kdysi tu byla
to jistě vím.
Snad si uvěřím
a nebudu stát
uprostřed noci
uvnitř nádraží
začnu se smát.
Ne
nikoliv.
Asi skončím v kruhu
uvězněná
a svého druhu
nabažená
plebs nenávidět budu.