(Jiná, 10.04.2010, basne)
Vážně to bylo jen chvíli,
ale i ta je dlouhá,
*dlouhatánská.
Vyletěla bych z kůže
a unesla všechny stromy
k sobě domů.
Obejmula svůj odraz,
konečně.
Šla po koleji
na jedné noze
a bez zaváhání.
A taky snad nebála se
svých stop,
jdou za mnou jak stíny.
To bylo dobře,
je to dobře,
určitě jo.
To není možné,
neuvěřitelné,
bych snad dělala všechno.
Jenom teď.