(Taog, 14.04.2010, basne)
Než začervená se den
bílá lýtka jitra
vzejdou obzorem a hložím
zachvěje mnou chlad
noc bezdechá mi z klína vstává
ještě přede a vrní touhou
otvírám rty a mlčením zaháním
tlukot snu ve spáncích
mezi prsty rosou protéká čas.
Náhle uhlíky rozřeřaví
vítr z podskalí
s příchutí tymiánu
a vonných pryskyřic
obracím oči od roklin
to sojky klevetilky
divoženčí rej na louce
nerozplaší snad.
Jedna z víl tu náhle tančí
vlasy slité do pramínků
zlatem hoří
jak sluneční šípy
dívá se hluboce a zrakem neuhýbá
zakroužena v bocích
dotýká se mi srdcem dlaní
vtom víra že z masa a kostí
v plamenné bytí proměňuje snění.
Mimojdoucí oblaka
a bdící mlžné tůně
věděly už...