(slza29, 15.04.2010, basne)
Nedívej se do mých zornic,
nedívej a nelíbej mou duši.
Srdce volá, k tvému planíc,
však dobře víš, co se sluší.
Nehlaď mě svým slovem,
nehlaď a nekraď jistoty.
Hruď naplněná těžkým kovem,
klesá do hluché samoty.
Nevolej mé jméno nahlas,
nevolej a neber soudnost.
Vybral sis jednu z tras,
která pozbývá budoucnost.
Nezatracuj mě do propasti,
nezatracuj a odpusť prosím.
Nechci již dále tvé srdce mást ti,
přestože cit k tobě, hluboko uvnitř nosím.
…
Někdy však zbabělost přeroste mez!
…