(Lorraine, 23.04.2010, basne)
Jde zabít vlastní tělo
/ač je to neodpustitelný hřích/
kulkou prohnat čelo
/nevidíš, jak na ústech mrzne smích/
do žil vpustit dávku jedu
/každé umírání asi hodně bolí/
to si představit nedovedu
/v slzách rozpouštíme krystalky soli/
proč nejde zabít vlastní duši
/aniž bychom poslali tělo do pekel/
zjizvené ji to nesluší
/a ty rány nedělá ostrá čepel/
vždyť jen tak málo stačí
/mít otevřené srdce bez podmínek/
vše bylo by jinačí
/láska nezapadla by do vzpomínek/