(isisleo, 29.04.2010, basne)
*
postavila na stůl čaj
bílá váza se omlžila
a tak ji prstem
opuntíkovala
s výrazem útočníka
vyrazila odnikud nikam
do horkosti bublin
tebou prosvícených
záhadu
šumotu křídel
podpořila zvěstí
že hoří v dešti
a zpívá rock
a anděly
svírá v dlani dým
když plánuje výlet na měsíc
říkáš
„kůň se už vzpíná“
ale
to ona přece ví
chtěla ti dát svět
jenže má tisíc podob
kterou si vybereš
rozvírá perutě
s orly
klouže oblačnou cestou
zhluboka dýchá
a se závratí
prolétá nad známou pěšinou
poslouchá
jak znějí zvony moří
tóny vonících květin
a
usrkávaný čaj
*