(Jan Václav Znojemský, 01.05.2010, basne)
Miliony barev hraje,
ze stromů prší listí.
Mnoho jarních lásek žije,
jiné končí smrtí.
Procházka po kraji,
bloudění spletí cest
bobule hroznů se na svazích nalévají,
dívky počínají své věnce plést.
Opuštěné fontány zejí prázdnotou,
Miliony barev jako orchestrion,
zni jako trubači z dávných dob touto chvilkou.
Poslední květy v dílech přírodních obrazáren
Pocity blaha ze všech z nás.
Pomalu a jistě vyhání mráz.