(Mbonita, 04.05.2010, basne)
Někdy…
Pláču vyškrábanýma očima
černé perly.
Madona bez beránka.
Křtitelnice bez svěcený vody.
Schody
slézám po kolenou pro lásku
co mám jí plný ruce
jak karet v pokeru.
Královská fleš
rozdaná na vítězství.
Jasně, že se to smí.
Jindy…
Radost ze mě tryská
všemi póry.
Ulpívá mi
ve vlasech, na ňadrech, zápěstích
jak zrnka voňavý kávy.
Hávy průsvitný, chutný.
Eva
co přemluvila hada,
aby se stočil a nesyčel.
Jablko snědla úsměvem.
Adam pak ji.
Zázraky ?
Jasně, že se to smí.
Sdělíš mi…svý…zvraty ?