(Levandule, 10.05.2010, basne)
Skrčila jsem do obratlů páteře
kapku z Tvého čela
Dodnes mi promazává
ozubení života
Někdy se člověku nechce dál
Ale ta kapka potu
jako mikroslina vklouzne
v mezizubí pachuti dnů
a buňky těla stylem perpetum mobile
šlapou do vlastní únavy,
dokud nenastane znovuzrození sil
Nadčasová tekutina
kapky naděje
z Tvého čela, Bože,
mě nutí žít
A někdy žiju ráda
Třeba na jaře
A v posteli
Když mám svoji energii,
tak žiju ráda vším
Ráda vařím, uklízím, miluju, maluju…
Ráda se směju, ráda jsem v tichu…
Někdy žiju ráda…