(E., 11.05.2010, basne)
Temná ulička
Kráčím temnou ulicí,
náhle jsi tu ty,
dívka krásná, spanilá,
jak krev rudé rty.
Není cesty k úniku,
pro mě - ani pro tebe!
Krev mi stéká do útrob,
marně hledíš do nebe.
***
Bezvládné teď tělo dřímám,
rudé rty ti vybledly,
smutnou píseň slavík zpívá,
k cestě můry usedly.
Klesá k zemi tvoje tělo,
možná duše stoupá výš,
mě se náhle vědět chtělo,
o čem asi v srdci sníš.
Jedna slza za tebe
po tváři mi stekla,
když někde v dáli fena
zavyla a štěkla.
Opouští mě tělo tvoje,
smutek, krve krůpěje,
marně čekám zdali ještě
někde pták mi zapěje.
I ty můry odlétají
zase na svůj lov,
měsíc svoji fázi tají,
tuším, že je nov.
Sám jsem zůstal v té uličce
temnější jak stín,
vede mojí duší černou,
to moc dobře vím.
***
Snad se nikdo neobjeví
zítra v “mojí“ uličce,
nechtěl bych zas ublížiti
další lidské perličce.