(Petbab, 11.05.2010, basne)
Odlétám, nevím kam
mám ohon komety
proč pak zas utíkám
krátery posetý
na tvářích, na těle
na rtech i na očích
díry ty zardělé
nikde se nekončí
největší na srdci
zeje v něm prázdnotou
odtud pryč vanoucí
dým s těla nahotou
dojímá hvězdy jen
k pláči i pobreku
k nevíře pokořen
přinucen k pokleku
do salto mortale
v předklonu vrávorám
od rány po skále
přibyl mi další šrám
vesmírem létají
šutry a kamení
taky já.. nevzdají
let jenom praštení