(Romana Šamanka Ladyloba, 14.05.2010, basne)
Chodí ke mně po nocích milenec bez těla,
ve vlnách nádherných žhaví mě do běla
Jen mě trochu mrzí,
když ho toužím políbit,
že jen vzduch polykají mé dásně.
Neuslyším vedle sebe
jeho srdce bít,
ani jeho slastný vzdych,
snad je mu se mnou taky krásně.
Kdo ví, jestli je ta energie vůbec člověčí,
která na mé smysly něžně útočí.
http://zkracovatko.cz/p3p