(RešHeNúnHe, 23.05.2010, basne)
Nad propastí stojím
smutně nalaďen.
Skokem rány zhojím
nadějí obdařen.
To láska zlostná
jež jen bodá,
když bytost skvostná
ruku mi podá.
"Neskač do propasti
nezvážíš-li to řádně."
Nabídka hojivé masti
připadá mi vadně.
Přesto změnu pociťuji
po chvilce zadumání.
Do sebe sílu zaměřuji,
mé špatnosti se brání.
Tahám všechnu hnusotu
jíž v sobě nosím.
Cval koní v dusotu
když vše do propasti hodím.
Nemusel jsem skočit sám...
Snad díky tobě.
Radost však mám...
Dal jsem šanci sobě.