(mauvais-ange, 24.05.2010, basne)
Čekám na to
až budeš opět padat
abych tě mohla zachytit.
Čekám na to
až nebudeš chápat
že jsi polapen do sítí.
Čekám na touhu
co dáváš ženě
jenž denně ti ubližuje.
Čekám na něhu
s oddáním koně
co proudem pluje.
Chyť mě za opratě mý
jsi zaříkávač koní
Já? Zvíře věrný.
Čekám na lásku
co dáváš...jí
visím na provázku
uzly povolují.
Proč člověk vždy miluje
více toho, jenž ho
do krve zraňuje?
Jak dlouho ještě
budu věrně stát
a čekat...
Čekat na zázrak
na touhu, na něhu
budu přízrak
schovaný v úsměvu?
Možná, že jednou
až začneš zase padat
nebudu tu,
abych tě mohla zachytit.
Nebudu tou ženou
co čeká, až začneš chápat
že byls polapen do sítí
...
Příliš dlouho.