(Krtica, 25.12.2005, basne)
Jako dárek!
Byla bych v bedně mašlí převázané,
schoulená, v skrytu tiše doufajíc,
že lásku poskytnou mi tvoje dlaně,
svými rty zulíbáš něžně moji líc…
Jako dárek bych dopravena byla,
s nedočkavostí příštích chvil,
svým šarmem bych tě okouzlila,
radostně by sis mě vybalil…
Svými ústy na pokožku jemnou,
vypsal bys stopy žhavých svých doteků,
nástrojem touhy ladil bys se mnou,
v opojném víru vlastním jen člověku…