(Kristine Clary-Aldringen, 01.06.2010, basne)
Z neonů výloh mlčí
hudba sobotní noci
uzavřená v klubech
svíjejících se těl.
Mdlý měsíc s tváří sivou
zazpívá vlkodlakům
přivolám tě k sobě
kam jinam bys byl šel?
Za pas ukryji dýku
a vydáme se na lov
do zšeřelých ulic
budou se nás bát.
Křičet jak v nočních můrách
s tváří potrhanou
smí děvka která chtěla
by blažeností řvát.
A já si myji ruce
v její zkažené krvi
z tvých drápů které hladí
když v člověka se měníš.
Srdce už víc netluče
ty pro hostinu jinou
v níž nalezl bys klid
vyrazit znovu musíš.
Budu tě následovat
už pro tu rozkoš smrti
pro sladkost krve na rtech
a život mizející
na nitce ostré dýky
tesácích vlkodlaka
dnes zaséváme vítr
dnes bouři sklízející.
Jdi a přines mi jej
když potácí se s lahví
mladou tvář zohavil sám
chci vidět její bledost
a kochat se tvou prací
zvířecky drsně krásnou
tak utiš můj hlad přeci
víš, budu mít radost
z další krůpěje rudé.
Tak bij se pro mne s nimi!
...bezbrannými...