(Aurora., 04.06.2010, basne)
Zůstává napořád,
stejná ač tuší,
že její život drží řád,
který nic nenaruší.
Promrhává čas,
který má moc posunout,
o kousek zas
tou černou tmou.
Tápe a zůstává
u starých zvyků,
chvílemi i přestává,
žije po návyku.
Předává umění,
vlastní život mizí,
možná se v řádky promění,
realita je pro ni cizí.
Srdce odbíjí,
však velmi tiše,
básnířky nespějí,
po nocích píše.
Jednoho svítání,
posledním úderem srdce,
v řádky se promění,
navždy žije v díle skice.