(Zasněný básník, 05.06.2010, basne)
Slýchám z dáli temné písně větru hrát
Z nenápadného stroje, jež jehlu má bez niti
A Ty bonbóny sladké z nebe budeš si brát
A ty dávné melodie Tvé city procítí.
Slyšíš mušlí mořských šum a vítr z velkých hor
Ten pán je u okna v prosluněných paprscích
Nemusíš se bát, nezahubí ho nemoc ani mor
A poslouchat hudbu vod není žádný hřích.
Koupím ti desku, abys poslouchat mohla ještě
Když mlha stoupá a tu řeka nechce mít
Když do lesů, luk a strání vrhnou se deště
V pokoji seď a zkus i potichu snít.
Romantiku zažít, to je jako po nebi si létat
Kde třpytí se oblaka jasná
V případě Tvém stačí jenom krásně vzkvétat
A mluvit samá slova krásná.
Šplouchá si potok, zurčí si jez
A ty máš oči zavřené a v stíny se hroužíš
Proti hlučné hudbě se, prosím, střez
Nepomůže Ti, když máš stesk a když toužíš.