(zenge, 08.07.2010, basne)
Když vycházíš
za svítání
mám tě v dlaních
položené
v bezvětří
tě vítr žene
nad mou příď
přijď
ke mě blíž
k mému čelu
tvůj svit
jsou ruce léčitelů
a teplo duchna mámy
i když jsme spolu sami
v soumraku utíkáš
pod plášť co z hvězd je tkaný
je to tak bohem daný
po staletí
Když schované jsi
tak mi scházíš
a nehojíš mé rány
zde dole v spleti
žití
ne nikdy nenasytíš
mé tělo lačné žáru
snad k stáru v ráji
někde na Havaji