(BARBYE, 09.07.2010, basne)
Jsem ztracená ve svém malém světě
a někdy toužím po odvetě,
bojuji se svými stíny,
proto mám tváře a ruce často od hlíny.
Nejsem jen dáma,
co nosí bílé rukavičky,
natož si při migréně lokne ze skleničky.
Já sílu čerpám z večerního ticha,
vůně kávy, která při vaření vzniká,
z hudby tajemné nebo té,
která do žil rytmus vlévá,
vše z mé zahrádky, co pěkně vzkvétá,
z úsměvů dětí a pohlazení mé drahé polovičky,
medu sladkého a tekutého od včeličky,
ze svěžího prádla, co vítr profoukal,
lesu s mechem a výrem, který zahoukal,
nejvíc mě však potěší bylinný čaj a kapučíno,
svět můj se ale nejvíc otřásá,
když vejde manžel do dveří
a zavolá:jsem doma, rodino!