(Oslice, 22.07.2010, basne)
Uprostřed krajiny divizen jahod lopuchů poledních výhní a včel
přivolal mne kdysi kdesi stranou cest
živý dub se ševelícím listím
Mohutně rozkročený
na samém kraji stinného žlebu a poljany zalité sluncem
Zaváhala jsem
A pak se přece jen zvědavě protáhla dovnitř
Nájezdník v posvátném prostoru
Vetřelec v cizí duši
Okamžitě jsem ucítila
ten nadevšecko čistý mocný tah
všude kolem mne
od kořenů až nad mou hlavu vzhůru
i to, jak o mne celou drhne
Nevyháněl mne
To jen mně se zdálo
že nemám právo
A tak jsem se zase rychle protáhla ven
Omluvila se mu
a políbila ho na rozloučenou
Odpusť
Ještě dlouho nebudu tak čistá
Ještě dlouho nebudu tak prostupná
Tak úplně všechno a úplně nic
Abych snesla život tvojí duše
Abych směla zůstat ve tvém nitru
Abych v tobě mohla začít bydlet.