(Amable seňor Marek, 23.07.2010, basne)
Mladá dívka na pláži,
ve vlnách přílivu leží –
myšlenky na něho,
v hlavě jí běží.
Kvítek za kvítkem trhá –
má mě nebo nemá rád?
Může být ten pravý?
Nebo jen blízký kamarád?
Dávno vzpomínky společné,
poslala dívka pryč po vodě,
však mysli její,
nedostalo se svobodě.
Se vzkazy – s nadějí –
po světě tisíce lahví plují,
až opět spojí ty dva,
co tolik se milují.
Příliv přinesl otázky,
s odlivem odchází odpověď –
že jsi ten pravý jsem věděla,
a vím to i teď.
.
.
.
Mladík na břehu leží,
směje se jak malé dítě,
vzkaz z lahve pevně svírá:
„Stále miluji Tě!“