(Paulín, 23.07.2010, basne)
Když kosatce kosí tvoji krásu
v paprscích měsíčního jasu
jsi náhle celá nachová.
Jen čekáš jak se zachová
ten kdo po boku Ti stojí
a trochu, trochu se jen bojí
zůstat pak s tebou vlahou nocí.
Zůstat tak sami bez pomoci.
V objetí vánku
pak oddávat se tiše spánku
té kosatcové modré noci.
Jen sami dva...