(Labanda, 24.07.2010, basne)
Zavřu svou touhu víc do své temnoty,
propadám hlouběji do vlastní samoty.
Dlaně jsou zavřené a hladí přesto Tvou tvář,
v očích vidím nebesky temnou zář.
Zapomenout na Tvé doteky a Tvůj úsměv,
byls mého života největší objev.
Oči bez lesku roní smuteční slzy,
zapomínáš zas, znova a brzy!
Do srdce bodáš ostrou dýku,
Snadno propadáš tomuto zvyku!