(Roger, 09.08.2010, basne)
Maluju slova,
pod víčka nebesům,
jsou těžká,
jako svědomí všech věků.
Umírá svítání,
při každém nádechu,
jenž stojí spoustu sil
a jako vodopád,
co se tříští o skály
na miliony kapek,
se vypaří
v zapomění.
A nezůstane nic,
ani otisk, vzpomínka,
na to, že jsme kdysi byli.