(Hantec, 12.08.2010, basne)
Mám před sebou zkoušku nelehkou,
udržet své city pro dívku jedinou.
Když jsem s ní,
je mi neskutečně,
ústa bych ji zlíbal,
to mi věřte.
Kolikrát bude ještě mé srdce začarované
a tebe uvidím i v zrcadle.
V uších zpívá mi sladký hlas tvůj,
přejí si u něj chvíli být.
Když už nic,
je tohle láska?
Několikrát můžu mít rád,
proč ty zvláštní kouzlo v sobě máš,
přes auru září.
Jenže čas je světa pán
a já bych nerad vykládal.
Cesta půjde dál,
mnoho tváří poznám,
ale jedna bude mě hřát.