(Nausika, 05.01.2006, basne)
V rámech dřevěných – snových
ukrytý tvůj roztříštěný pohled
smyslných kamínků ze skla, když
pozor na ně dává…
*****
Tiše se vkrádá a obléká se do
tvého svetru, nechce vědět,
že není místo, že už ho máš na sobě
Ty…
*****
Pamatuješ?
*****
Tou nejplnější prázdnotou
obklopen kráčíš v samotě s miliony
dalšími –
naříkání jejich děsí
Tě…
*****
Radost.
*****
Mlhavě vzpíráš se,
ruce už bolí, kdy lehkostí
padáš unaven do snů
Svých…
*****
Smutek
*****
Jsi vzpomínkou…
***