(Skalsky Pavel, 10.09.2010, basne)
Pozoroval jsem tuhle Prahu z Letné
na duši nějak smutno bylo mi
snad myslel jsem že vzhůru vzlétne
nešlo to – mám na ní polomy.
Za všechny blízké co mne opustili
na které jen ve mně památka žije
teď držím o samotě smutku chvíli
pak nedivte se – smutno mi je.
Za všechno v světě co mi bylo drahé
prý se to říkat nesluší
však třeba někdo oči by měl vlahé
já polomy mám na duši.
Viděl jsem město které jsem rád míval
teď tady hraju roli cizince
pryč jsou ty časy kdy jsem jako chlapec sníval
už nejsem mlád už nejsem dítě v peřince.
Tak už mi řekněte proč tolik smutno mi je
tak už mi řekněte proč jsem jen sám
proč na světě se mně tak těžce žije
snad se sám sobě jenom zdám.
Jako by všechno drahé porazili
teď zdá se v hlavě svitlo mi
kde jen jsou ti co tu se mnou žili
na duši zbyly po nich polomy.