(Psavec, 19.09.2010, basne)
V parku starý dub si stojí,
větru, mrazu se nebojí.
Co však je mu platná síla,
když do kmene vniká pila.
Místo krve kape míza,
vedle tiše pláče bříza.
Bude sama, to ji vadí,
naposled se větve hladí.
Tuhle ztrátu těžko brala,
bříza zvolna usychala.
Bez duše tak ona byla,
proto pilu necítila.