(Ďábel sám, 22.09.2010, basne)
Hojnost mi přetéká přes kalhoty
pomalu kráčím chodníkem
nelze si zavázat boty
jsem asi statným chasníkem.
Tělo se ve větru nehne
však nemohu vyjít schody
potím se v noci i ve dne
nevím jak tohle shodím.
Několik chodů denně
projde mi ústy i střevy
nevím co děje se ve mně
asi mám v žaludku vředy.
Denně si dávám pivo
laskomně cucám tu dřeň
asi jsem úplně mimo
hlavně že ústa maj žeň.
Jednoho krásného rána
nemohu vstát už z postele
za okny klove mi vrána
dívám se na to jak tele.
Pomalu se roztýkám
svět se rozmazaným zdá
na svoji obranu jen říkám
dejte mi něco žrát.