(Nathan Rahl, 23.09.2010, basne)
Kdybys ležela po ránu vedle mě,
a já bych se o Tvoji kůži hřál,
před rozbřeskem, ještě po tmě,
Tvoje rty tajemně bych sál.
Kdyby slunce určovalo dobu nám,
kdyby měsíc byl jen strážce náš,
věděla bys, že srdce moje,
v noci máš a přes den rozdáváš.
Přes den bychom byli spolu,
jen přítele ve mně tu máš,
přijde mi, že Tě jen ztrácím,
přijde mi, že nás prohráváš.