(ZILA78, 25.09.2010, basne)
Už mi zvoní hrana,
už si pro mě jdou.
Už otvírá se pekelná brána
a tunel je světlem i tmou.
Už žhaví se železa,
a katova kápě rudne potem zla.
Už brousí se sekera,
tady končí veškerá hra.
teď stínají tu hlavu,
co nosil jí bůch.
zbytky hážou davu,
no prostě hnus.
Tolik jásotu a řevu,
v hledišti.
Tolik bolesti a hněvu,
na jevišti.
Strácím se a uvadám v prasklynách,
tam kde roztrhali nebe.
Omlouvám se zhřešil jsem,
v myšlenkách na tebe.
Právě proto,
vyřízli mi cit z hrudi.
Právě proto,
to tolik studí.
Rozpouštím se a hniju v prázdnotách,
co rozedírají nás na kusy.
Pak zchovávájí nás v nicotách,
a všechny pocity v nás dusí.
Právě proto,
nechci být jen v hledišti.
Právě proto,
padnu na jevišti.