(Zasněný básník, 30.09.2010, basne)
Chtěl bych být mokrou klávesou
Neboť by ses mne dotkla alespoň jednou
Teprve až Tvé prsty na mne vůni roznesou
Hvězdy a planety se v hvězdném peří zvednou...
Neříkám nadarmo o lásce přísloví
Vždyť jsi mé duše věčný gotický chrám
Dříve než cokoliv i zdi jen vysloví
To já již v svém deníčku vpsáno mám...
Miliardy let Slunce a Měsíc se potýkají s nevěrou
Ale my jsme víceméně stálí
Vlastníme šachovnici s hrou černou i bílou
Tak proč láska svět náš tolik šálí? ...
A tak počítej noty, doby i takty sudé
S mezzofortem půjdou spát i letní deště
Tak snad jen klavír nám dvěma ještě zbude
Hádej, čím chci kvůli Tobě být ještě! ...