(Hanzi, 03.10.2010, basne)
Kolik básní se vejde do srdce jediného zvonu,
který svými údery rozeznívá křivky mladých snů o dokonalosti nicoty?
Poznala někdy ona poslední vteřina milost svého soudce
jehož kladívko snad svými údery přetvoří hlušinu železa lidského srdce
v rajskou zahradu svobody nenávidět barvy zlosti
jako obrazy potemnění vychladlého srdce onoho zvonu ?
Vzdálí se někdy rovina zraků neslyšného pláče
svazující plameny všech rozervaných a pokroucených a paprsky slunce zbrocených těl střepů času
od dechu válečníka zrychleného věčnou stuhou barev zlosti vpletenou do nekonečné spirály těch básní?
Nemyslím si ..