(Agniezka, 05.10.2010, basne)
Snila..o duhových koutech
o Slunci, co nezhasíná..
O dálkách jedné duše,
tak daleko..zdá se být
A přeci..zůstává s ní..
Není už kam jít
Nezbývá než snít
Pár slov utopit, jen tak
ve zmatku těch dalších
..bezcenných
Kolik jen jich rozsypala,
v slzách,
nedýchala..
Po každém z nich,
umírala..
V dlaních perlu,
malinový pláč..
Nač tolik smutku..nač ?